Jdi na obsah Jdi na menu
 


Další (už se mi nechce spát tolik II)

12. 12. 2008

Ráno jsem stál u okna ve spodním prádle s králíkem pod paží a pozoroval větve houpající se ve větru, který s sebou nesl drobné kapky deště a sem tam nějaký sáček nebo list. Vážně jsem uvažoval o tom, že bych znovu zalezl do vyhřáté postele a spal, stejně jsem uvažoval nad možností znovu zalézt do teplé vyhřáté postýlky a spát až do Vánoc, stejně jsem neměl, co dělat.

„Jdu na zkoušku!“ dolehlo ke mně přes zavřené dveře mého pokoje a místo čekání na odpověď hlasitě přibouchl bytové dveře.

Vzpomněl jsem si na Hikari a aniž bych si uvědomil, co vlastně dělám, rozběhl jsem se za ním a to jenom proto, abych se zeptal jestli můžu jít taky.

V půlce schodiště jsem se rozhodl vrátit a pokračovat raději až oblečený.

Celý udýchaný jsem ho doběhl kousek od zkušebny, právě když zjišťoval, že má v puse už jsem prázdnou špejli.

„Můžu?…Já bych…..he….můžu…?“ nemohl jsem popadnout dech.

„Jasně, že můžeš!“pobaveně mě poplácal po zádech, takovou silou, že jsem se začal dusit vlastní slinou. Vytáhl nové lízátko, kterému ukousl hnáty hned na triumfálním začátku.

Rozrazil dveře a místo pozdravu zařval: „Brácha je tady, kdo je proti?“

Katzuhiro zamumlal něco jako: „Tě pic!“ a dál si ladil kytaru, Shinju zčervenala a začala se zase tak podivně usmívat. Hikari na chvilku zvedla hlavu od papíru, který držela a letmo se pousmála. Satoshi mi ze začátku moc pozornosti nevěnoval, vlastně mi věnoval asi takovou jako věnuje umírající dědula komárovi na pleši svého syna, až do chvíle, kdy mu Hikari troškuuhnula papírem, jak se namě usmála. Jeho ledové oči si mě zkoumavě přeměřily, a pak bez jediného slova pokrčil rameny a znovu se přimáčkl k Hikari, aby viděl do papíru.

„Nikdo?“Tatsuo zklamaně zavřel dveře a hrubě mě odstrčil stranou.

„Tak začnem!“ chopil se kytary a zapojil ji.

Satoshi se Shinju začali a asi po třech taktech se k nim Tatsuo s Katzuhirem. Mohli hrát tak minutu, když začala Hikari zpívat.  Nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem si právě uvěomil. Zcela určitě Hráli metal a mně se to líbilo! Refrén zpíval s Hikari ještě Satoshi a občas někde Katzuhiro. Jak jsem pozoroval v mezihře katzuhira hrajícího sólo za hlavou, nedokázal jsem se přinutit zavřít pusu. 

Po hodině jsem se raději usadil na zem, nechtěl jsem riskovat pád.

Některé písničky zasahovaly spíše do rockového žánru, to jsem rozumněl úplně všemu a nebylo to tak divoké, zbytek jsem měl problém rozpoznat, kdo co ječí a o čem to je, to byl těžký metal.

Ten styl hudby, kdy do vašeho pokoje vlítne rozzuřený rodič, všechny vlasy mu vztekle stojí, jakoby právě strčil drát do elektrické zásuvky, a řve něco ve smyslu: „Vypni to příšerný blití do mikrofonu! Kdo to má poslouchat?“  Potíž je ale v tom, že ho buď vědomě úplně ignorujete, nebo ho prostě neslyšíte a nevíte, co to chtěl a popravdě vás to ani moc nezajímá. V tomhle jsem obdivoval Satoshiho a Katzuhira, byli špičkoví! Trvalo to nějákou hodinu, než se přestali úplně hrát.

Katzuhiro se uprostřed jedné písničky zadýchaně postavil do normální pozice a zvedl pravou ruku. Všichni na to znamení přestali hráz.

„Chytá mě křeč do ruky, potřebuju voraz.“ Zachraplal úplně vykřičeným hlasem.

„Nao zavři tu pusu a utři si tu sluntu, nebo půjdeš čekat ven! Psi sem mají vstup zakázanej.“ Prohlásil zatímco si nechával masírovat předloktí od Shinju. Nepochopil jsem tu narážku, ale evidentně to měl být pokus o vtip.

„Proč nevystupujete někde venku? Máte talent a ste sladění. Mohli byste to dotáhnout dost vysoko!“ pomalu jsem se zvedal ze země, abych si mohl sednout na židli a zjistit, že jsem opravdu slintal…

„Nao, brácho, to nejde..“povzdechl si Tatsuo, přejel něžně rukou po krku kytary a odložil ji stranou.

„Ale proč?“

„Kde bysme na to asi tak vzali, ty chytrolíne?“ ozval se kdesi z rohu Satoshiho ledový hlas.

„Kdo bude stěhivat věci…?“ dodala nešťastně Shinju při pohledu na svoje bubny.

„Je mnohem víc věcí, který sou potřebný k vystupování na veřejnosti a my je nemáme, Nao.“  houkla Hikari a vrátila mikrofon zpátky do stojanu.

„Ale až někdy budem vystupovat, tak mám oblečky!“   Shinju se sklonila ke své tašce a vytáhla z ní hračku typickou pro čtyřleté dítě – barbie a kena. Barbie na sobě měla pochybně růžový topík a minisukni vhodnou svou délkou, střihem i kraječkami spíše do nočního klubu. Kena asi pěkně dlouho cpala do obtažených růžových kalhot.

Katzuhiro s Hikari přes sebe padali smíchy, Satoshi se skleničkou vody šokovaně stál a zíral na kena: „To…do toho mě nikdy nedostaneš!“

Tatsuo  uhryzl celou půlku.lízátka, kterou vztekle pokousal.

„Ven!“ zařval na nechápavě se usmívající Shinju.

„Proč?..No dobře je to jen návrh, ještě to můžu trochu upravit…“ špitla omluvně.

„Trochu?“ Satoshi na ex vypil celou skleničku vody.

„Mám té růžové a po klrk!“ ukázal Tatsuo na dveře. „Copak vypadám jako buzík?!“

„Nooo…“ zaváhala.

„Ven!“ zařval, vypadalo to že každou chvilku dostane infarkt, a když kolem něj, div, že ne s brekem, proběhla, otočil se na ostatní. „Fakt vypadám jako buzík?“ ublíženě.

 Ne, ale nevyhodíš ji doopravdy, že ne?“ ozvala se jako první Hikari aniž by zvedla oči od papírů s textama.

„Jo! Jak velkej je najít někoho, kdo zvládne mlátit do bubnů?“

„Dost. Bude trvat týdny než se naučí naše věci, nevíc Shinju je docela fajn.“ prohlásil Katruhiro.

„Shinju je moc milá holka a navíc na bicí je nejlepší, koho znám. Sice to přepískla, ale…“ zhodnotil Satoshi s už opět získanou chladnou tváří a ležérně zapnutou košili, asi jen na tři vrchní knoflíčky, rozepnul úplně a sundal ji. Mohl jsem mu jen závidět vcelku vypracované břicho a paže, ovšem na kulturistu by se asi musel snažit ještě pár desítek let, ale to asi nebyly jeho plány.

„Hele, já ji zavolám.“ Prohlásila rázně Hikari.

„Ne!“ dupl si Tatsuo a spadl mu zbytek lízátka, pomalu ho zvedl a sledoval prach, který ho dokonale znehodnotilm pak se na Hikari vyčítavě podíval. „Vidíš, co děláš?!“

„Tatsuo…“ Satoshi ho výhružně provrtal zelenýma očima.

„Fajn. Zkusí to Nao, když nic, tak ji zavolám, platí?“ ještě to ani nestihl doříct a už mě táhl za rukáv k bicím, ne že by si nějak všímal mých protestů, to ne.

„Tatsuo já…-„ nadechl jsem se.

„Mlč a snaž se!“ procedil skrze zuby a zlikvidoval tak prázdnou špejlku, ze které před chvilkou ulámal prachem obalené lízátko.

„Tatsuo ten to nedá ani za zlatý prase, vždyť poslouchal metal dneska poprve!“ ochladil vzduch Satoshiho tón a nesouhlasný pohled, zatimco Tatsuo mi narval do rukou paličky.

Katzuhiro se chopil kytary se slovy: „Dva pokusy, víc ani ťuk.“

Neměl jsem ani sebemenší potuchy, co to po mě chtějí, nebo spíš, jak to mám sakra udělat? Jakmile začal Katzuhiro hrát, začal jsem šlapat na dupák a pokusil jsem se sjednotit všechny končetiny do stejného rytmu. Katzuhiro přestal a zamyšleně se na mě koukal.

„Víc se odvaž, tohle je moc jednotvárný.“ Poznamenala Hikari, katzuhiro na ni ukázal prstem a pokýval hlavou na znamení souhlasu.

Zkusili jsme to tedy znovu, tentokrát, když Katzuhiro přestal hrát a vyděšeně na mě zíral, nezaznamenal jsem to a dál mlátil do bubnů hlava nehlava. Kašlal jsem na rytmus, ten jsem totiž zvládal dodžovat s vypětím všech sil maximálně dupákem, ruce mi šly kam to zrovna vyšlo. Pochopil jsem, jak příšerný to bylo teprve tehdy, když mi Tatsuo vyrval paličky z rukou a začal venku hlasitě volat Shinjuinino jméno.

Na počest mě, jakožto nejhoršího bubeníka a na počest Shinju, jakožto znovu přijaté členky bezejmené skupiny mého bratra, se objevil návrh koupit pizzu. Katzuhiro se vrátil se čtyřmi krabicemi šunkové pizzy a Tatsuo zavelel ústup do naší ubytovny, kde se plánovalo i přenocování všech členů. Chtěl jsem protestoval, aleHikarina radost mi v tom zabránila. Ona řekla,že je to senzační nápad!

Já a Tatsuo máme oba manželskou postel, protože on prohlásil, že potřebuje mít svůj osobní prostor a to hlavně v posteli a jednolůžková mu k tomu rozhodně nemůže stačit. Ale hlavní problém byl v tom, že se začalo přemýšlet, jak nacpat šest lidí do dvou postelí každé s kapacitou dva lidi.Katzuhiro navrhl, že se na ně možná vlezeme po třech.

Tak jsme stáli v kuchyni a zírali na Tatsuovu ruku, ze které trčely čtyři černé čpejlky, vzhledem k tomu, že Tatsuo jen neochotně ničil svoje špejlky, zničil jen jednu. A proto ten, co vytáhne tu nejkratší tak vyhrává noční pobyt v mém pokoji a v mojí posteli hned se dvěma děvčaty.

„Tak kruci, už někdo tahejte!“zamumlal Tatsuo soustředěně cucaje lízátko. Satoshi se hrdě usmál a natáhl ruku, když vytáhl dlouhou, neulomenou špejlku, jeho úsměv dost rychle vystřídala ledová nevrlost. Jeho obličej se mohl pyšnit titulem: LEDOVÉ KRÁLOVSTVÍ.

„Proč vlastně taháme, kdo bude s holkama v posteli? Stejně ho vyrazí a on se pak nasomruje k nám.“ Vytáhl jsem stejnou špejli jako Satoshi a s pocitem, že úkol je splněn, vyrazil ke svému pokoji pro pyžamo.

„Budou spát jen ve spodním prádle…“slintl Tatsuo na ruku Katzuhirovi, který ji právě natahoval pro špejli.

„Já už ji viděl i bez něj…“zamumlal jsem si spíše sám pro sebe cestou k pokoji.

„Kecáš!“vřískl Katzuhio, jeho zájem o tohle téma však skončilo jakmile vytáhl ulomenou špejli. Po tomhle ho začal Tatsuo přesvědčovat, že se musí hlasovat ještě jednou, protože to nebylo podle pravidel, ale to ho Satoshi ujistil, že to nemá moc pravidel, které by se daly porušit, pak protože se musí usvědčit o opravdovém vítězi, a že to bylo jenom zahřívací kolo, později, že Katzuhiro podváděl.

„A jak sem asi mohl podvádět?“

„No, to já ještě nevím, proto musíme hrát znova, abych na to přišel!“ doléhalo ke mně z kuchyně, když jsem šel na chodbu.

Otevřel jsem dveře svého pokoje, ale žádný výhled na mou oblíbenou postel se nekonal, jelikož se dveře nečekaně prudce zase přibouchly a já se znovu cítil jakobych dostal pěstí.

„S náma nikdo spát nebude!“ zakřičela vztekle Hikari a otočila klíčem v zámku, zatímco já hledal kapesník, abych zastavil krvácení z nosu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Chris, 15. 12. 2008 20:39)

4 Ergí: OOOOOO tag to gome ae Chris se v tom dělení skupin do různech stylu nevyzná a ani se nesnaží porozumnět páč se řídí heslem: Seznam, najdu tam co neznám, a tudíž jednou taghle surfolava )na Spalech) a Jaksi Taksi našla žertovné rozdělení metalu i s příkladama skupin a Kabáti byli u myslí že agrometalu 8-), a protože je mooc lína na to si to ověřovat bo s tim cokoli jinýho dětal prostě MUSÍ dělat chytrou a a taky to dát patřičně najevo, a tudíš je pak za blbce mňo.

čimča-ra-ra

(Honey, 13. 12. 2008 16:48)

Chris: Sama metal a rock vášnivě poslouchám, to, že někdo vlítne do pokoje a řve, že je to blití do mikrofonu, to je inspirováno mojí maminkou, která do mého pokoje takhle vlítává často :D
A Jsem z Kuřimi stejně jako Kira, bydlíme od sebe kousínek ;)

Ergí: Za chyby se omlouvám, já to jen u filmu přepsala a už se mi to nechtělo zpětně si to číst^^..... časem to opravím. A přecejenom už sem od starého nicku odvykla:)

Blabliky, blabliky!!!!

(Ergí, 12. 12. 2008 23:42)

Já se nepodepsala!!!

Ergí (Váš a nejenom Váš 1. střed Vesmíru)

Stěžuju si už celej den...

(Ergí, 12. 12. 2008 23:42)

... a pořád nikdo ty nadpisy u komentářů nevymazal! Jak je to sakra možný?!

Chris: Kabáti sou rockeři!!!! O.o *trošku dost nechápe jak Kabáty někdo mohl nazvat metalistama* a Linkini teda taky metalisti nejsou *rezolutně zavrtí hlavou, nehodlá se hádat :o)*

Jinak, Qee, čje tam čím dál tím víc pravopisnejch chyb! (Já říkala, že něco najdu :D). Ale děj? Dokonalý! Ale neudělám vám takovou radost, že vám přiznám, že se stávám závislou! :D

...

(Chris, 12. 12. 2008 21:25)

Jejky jejky ............ hihi sem zvedavá jak to dopadne. Ehm malinkatej dotázek jak se zajímá umírající dědula o komára na plešce svýho synka??? -)

Já nevím proč si tag moc lidí myslí že metal je jen blití do mikrofonu, dyk i Linkin park bo Kabáti jsou metalový skupiny, sice nejaka jina vetev z mnoha druhu takova muže bejt ae to co poslouchá Chris a pár známejch to určo takový není a abych řekla pravdu ješte sem nic podobnýho tomu blití neslyšela ae co no.

4 Kira: Mňňňňňoooooooo *nevině klopí oči k zemi a točí nohou* přes tvoji domovskou stáj. Gome gome Chris ví že sem ti tam nepsala komentáře ae když ona je tááááág líínaaa. Upe vidim naštvanou Kiru jak cedí skrz zuby : pofem, pofem ti jednu plefknu, že tě ani gooogle nenajde!

4 Honey: Okai, btw od kama si ty??

Co říct závěrem mňoooo proste a jednoduše SUPEEER